Izopatie

Definice: Tento termín pochází z řeckého slova isos, to znamená "stejný". V homeopatické terminologii se izopatií rozumí předepsání léku, vyrobeného z předpokládaného původce choroby či z jejích produktů pacientovi, který onou chorobou trpí. Pokud je lék vyroben z pacientových vlastních výměšků či sekretů, které jsou pak podány tomu samému pacientovi (obvykle v potencované formě), je tato forma léčby nazývána autoizopatií. Tato metoda byla také rozšířena, aby zahrnula předepsání potencovaných substancí, na které je pacient přecitlivělý či alergický, jako jsou například pšenice, mléko, či některé druhy pylu.

V poznámce k paragrafu 56 Organonu Hahnemann tvrdí, že myšlenka izopatie "odporuje veškerému lidskému chápání a tudíž i veškeré zkušenosti". Dále pak vysvětluje, že pokud izopatie má nějakou účinnost, je to jen proto, že substance je změněná potenciačním procesem a funguje tedy proto, že je podobná, spíše než identická s chorobou, kterou léčí. Hahnemann může mít v tomto ohledu pravdu, nebo je také možné, že izopatické léky mají svou vlastní jedinečnou sféru působení. Pouze další klinická práce a pečlivé pozorování nám to ujasní.

Ačkoli někteří homeopati by se nikdy neuchýlili k použití izopatie, já jsem četl mnoho popisů případů, které byly tímto způsobem úspěšně vyléčeny a sám jsem rovněž docílil určitých terapeutických úspěchů, a proto si myslím, že stojí za to se o této metodě zmínit. Většina homeopatů (včetně mě) si ji šetří jako poslední možnost u případů, kdy všechno ostatní selže, či ji používají jako přídatnou metodu k obvyklému homeopatickému léčení. Mnozí autoři varovali před zhoršením, které může po autoizopatickém předepsání následovat, mělo by se tedy používat po pečlivém zvážení.

(Ian Watson - Průvodce metodami homeopatické léčby)